Krojové materiály na brněnsku

Klimatickým a půdním podmínkám a zvyklostem v našich zemích odpovídá pěstování konopí, proto bývalo letní pracovní oblečení konopné. Nepoužívalo se ovšem jen bílé nebarvené plátno. Pro svrchní oblečení žen se barvilo nejprve starším způsobem na černo, od 18. století na modro, případně s negativně získaným vzorkem. Obliba černé barvy, která se datuje od 16. století, se na celém území brněnského venkova udržela až do 80. let 19. století. Nejsilnější povědomí o této oblibě je ze západního Brněnska. Černé zástěry se „glancováním“ upravovaly do lesku. Touto úpravou se pro okolní obce zabývala jediná rodina v Žebětíně ještě koncem 19. století. Vedle černých zástěr byly v oblibě modré, a to jak všední, tak sváteční. Objevují se od konce 18. století a nosily se do zániku kroje. Zůstávaly však v povědomí spíše jako všední.

Takové bývaly i sukně, méně často kabátky, kde se již objevuje obliba vzorečku. Určitě vzorované byly šátky na hlavu. Rozšířený byl i levný, negativní modrotisk a cenově přístupný potištěný karton, nevytlačily však přímý ruční tisk. Ten se dochoval až do I. světové války. Po plátěných sukních byly nejčastější kanafasové (bavlněné nebo pololněné). S kanafasem přišla do obliby větší barevnost proužkováním. Obliba proužkováním pokračovala koncem 19. století v krizetech, kupovaných na krámcích v Brně od tkalců až z Orlických hor. Postupně však převládá drobné kvítkování na kartounech. Nejběžnější bylo plátno a sukno, které se používalo ponejvíce v mužském oblečení. Koncem 19. století se s ním u žen setkáváme na zimních vlňácích⁶⁾

⁶⁾ M. Ludvíková, Kroj brněnského venkova, s. 12-15