Historie

V roce 1992, kdy byly zažehnuty první plamínky činnosti mladých Kyničanů, se začalo nejprve s oživením hodů, které vedl dlouholetý hlavní stárek Jiří Hanák a který uvítal iniciativu mladé „kóťanské“ party neformálně vedené Leošem Helánem.

 

Hlavní stárek Jiří Hanák s Klárou Weinlichovou žádají starostu Františka Kšicu o hodové právo (1994).

 

Tato mladá chasa příliš nenaplňovala svůj volný čas návštěvami diskoték, zato však našla zalíbení v nošení kroje (nejprve se nosil vlčnovský či kyjovský a od r. 1996 byl postupně obnoven knínický - mužský) a navštěvování přespolních hodů. Sbírala folklórní zkušenosti a osvojila si verbuňk, jenž se stal chloubou a významnou součástí Knínických hodů.

 

 

Zleva Leoš Helán, Hynek Svída, Milan Císař, Ivoš Císař a Jan Helán na hodech v Sivicích (1996).

 

Ty zaznamenaly rozmach v letech 1993 - 1995, kdy se z malé podzimní akce stala slavnost trvající několik dní v létě i na podzim. Kauzální odezvou pak byla značná účast domácích i přespolních hostů a především také zájem další generace kynické omladiny.

 


Zleva Štěpán Matyáš, Hynek Gajda a Petr Strachota na hodech v Moravských Knínicích (1998).

 

Název souboru společně s vyobrazením jeho podstaty, vznikl roku 1998. Celý motiv se záhy objevil na tričku, jež se stalo sebeurčujícím znakem pro Kyničany, kteří se již tou dobou pohybovali na fólklorních festivalech mezi členy ostatních souborů z různých regionů v počtu, za který se nemusely stydět ani vyhlášené folklórní bašty Slovácka. Vyobrazení od Leoše Helána vystihuje nejen radost z mládí a pohybu, ale i z darů jako hudba, tanec a zpěv, kterých v Kynické dolině využívali k ušlechtilému společenskému veselí i naši předkové. Víno se zde přestalo pěstovat již před stoletím, a tak se v motivu objevují sady kadlátek a věhlasná kynická šlivovica, které je třeba dělat reklamu.

 

Motiv Kyničanu od Leoše Helána.

 

Činnost souboru byla podobná činnosti mnoha hodových chas na Brněnsku s rozdílem, že jeho členové navázali spolupráci s chasami z obcí Slovácka a ty svými krojovanými návštěvami obohacovaly a díky další generaci stárků stále obohacují kulturní akce v Moravských Knínicích.

 

 

 

Člen této nástupnické generace, zasloužilý první stárek a folklorista Martin Kšica pak roku 2008 založil Mužský sbor a stanul v čele 1. knínické cimbálové muziky, která sice již příležitostně fungovala, avšak jen v hudeckém zastoupení.

 

 Hudci. Zleva Michal Pěgřim, Jan Helán, Martin Kšica, Ivo Císař, Leoš Helán, Pavel Helan (2001).

 

S folklórem souvisí pojem „tradice“. Tradice znamená předávání. Jsou to kroje, písně, tance, nářečí, ornamenty, výšivky,... zkrátka vše, co specifikuje region a promítá vztah mezi člověkem a prostředím do lidských zvyků a obyčejů. Přenáší to dobré z minulosti do budoucnosti. 

 

 

Nejen kvůli blízkosti obce k Brnu se sortiment našich písní a tanců v jejich nedotčené podobě dochoval především již jen v archivech brněnských muzeí, avšak tyto podklady jsou často spíše všeobecné, použitelné i pro další části brněnského regionu či Tišnovska. Pro nás jsou nejcennější informace získané z ústního podání od našich nejstarších spoluobčanů anebo ty, které se vztahují přímo k Moravským Knínicím. I když jsou chybějící střípky z mozaiky někdejšího bohatého společenského života doplňovány v písních a tancích národopisným celomoravským materiálem, udržování a oprašování vlastních tradic je páteřní činností souboru Kyničan.

 

Jan Helán