Leoš Helán

Hlavní stárek v Moravských Knínicích v letech 1995 - 1998, zpěvák, verbíř, kreslíř a vůdčí osobnost kolektivu. Patřil k hlavním reformátorům knínických hodů v 90. letech, podílel se na obnově mužského kroje, obnově knínických písní a zasloužil se také v kolektivu tehdejších stárků o prezentaci obce Moravské Knínice na přespolních hodech.

 

Leoše Helána a šťastné chvíle, které strávil v naší chase, si připomínáme vždy v den oslav Markétských hodů v polovině července v místním kostele sv. Markéty a uctíváme tak jeho památku. Věříme, že se s ním znovu setkáme v Kristově tváři a milosti. Stále stojíš při nás a za to Ti mnohokrát děkujeme - tvoji Kyničani.

                                                                                                                                                              -MK-

Vzpomínka na Leoše

 

Jeho přátelská, činná avšak žlučovitá povaha ho od mládí předurčovala pohybovat se v čele klukovských uskupení. Z velitele party se stal hluboce zainteresovaný a zasvěcený hlavní stárek. Když po dlouholetém a zasloužilém stárkovi Jiřím Hanákovi stanul v čele chasy, nenechal nikoho na pochybách, že je na správném místě a otěže čerstvě oživených a tepajících hodů třímá v rukách šohaj, jak se patří.

 

Za svoji sestavu pociťoval silnou odpovědnost a dělal vše proto, aby tradiční body místních hodů proběhly na náležité úrovni. Nebyly ještě mobilní telefony a tak záleželo na osobním kontaktu, který Leoš při jejich realizování upřednostňoval. Vše konzultoval a rozebíral s ostatními členy činné party a diskuze se v počátcích někdy protáhly (i bez piva) do pozdních hodin. Díky jeho oblibě Zdeňka Galušky, spoustě času tráveného v okolní přírodě své obce a rodinné podpoře lidových projevů, byl folklór blízký jeho srdci. Když ve 13ti letech spatřil zblízka slovácké hody ve známých obcích a bratranci z jižního brněnska byli tou dobou ve své obci prvními stárky, vstřebával již mnoho písní, z nichž řadu znal i ze svého domácího prostředí, tak aby v jeho dědině mohlo propuknout to nejlepší, čím se dají hody oslavit.

 

Když zjistil, že existuje tanec, kterým lze vyjádřit silné pocity z emotivních rytmů a melodií moravských písní, ani nemusel nikoho z party přesvědčovat o tom, co se bude na Knínických hodech dít, tím spíše když se ukázalo, že verbuňk je vstupní branou do kolektivu hodových chas na jižní Moravě. S verbuňkem pak jako přespolňák projezdil řadu obcí Slovácka a euforie v Knínicích byla značná, když se jejich ulice ve dny hodů rozezvučely zpěvem šohajů z vyhlášených bašt slováckého regionu. Ačkoli delší vlasy měli všichni členové party, byl pro přespolní očividně nejvýraznějším, snad pro tehdejší popularitu fotbalové hvězdy Karla Poborského, kterému byl podobný. Jako správný Kyničan cifroval hanáckoslováckým zmutovaným stylem s prvky všech regionů což bylo vidět v celé partě, která však dost často sklízela přes pole potlesk, což není na Slovácku úplnou samozřejmostí.

 

Kromě verbuňku trávil volný čas i zpěvem. Ten se často nesl z pole, kde s koňmi vláčel nebo obstarával krmení či ze dvora, kde se jako zemědělský syn večer co večer pohyboval. Rád se taky rozhlížel ze hřbetu svého oblíbeného koně. To ovšem až po odvedení své stolařské práce, kterou si zvolil za své živobytí. Podzimní večery trávila jeho hluboká osobnost často psaním textů či abstraktních básní, kreslením folklórních výjevů, zapisováním událostí a později hraním na housle. V místní muzice spatřoval kořen místního folklórního podhoubí a tak ve své poslední době hodně trénoval a hudecká muzika tak sklízela mezi lidmi první ohlasy.

 

Jan Helán